Výběr životního partnera – jakou roli hrají hormony?
V moderní době je rychlost vším. Není ale na škodu při hledání životního partnera? Rozhodně je. Proč byste si měli nechat dostatek času?
V moderní době je rychlost vším. Není ale na škodu při hledání životního partnera? Rozhodně je. Proč byste si měli nechat dostatek času?
Hledáte životního partnera? Zapomeňte na rychlost. Pokud chcete mít po boku někoho, kdo sdílí vaše životní hodnoty, chce to čas. Důležité je především poznávání druhého. To ale neznamená, že s ním začnete hned žít. Proč se vyplatí si počkat na hormon oxytocin a nepodléhat mámení růžových brýlí?
Rychlost a tlak. Tak bychom mohli definovat to, co se odehrává ve společnosti. Pryč je doba, kdy se muži a ženy nejdříve zdvořile navštěvovali, aby poznali, jací skutečně jsou.
V dnešní době se lidé do partnerského vztahu vrhají až příliš rychle. Nenechávají si čas na vzájemné poznávání. Jde o vztah, který není postavený na lásce, ale na pomíjivé zamilovanosti a chtíči neboli sexuální přitažlivosti. A v tom je právě problém, toto je jeden z nejčastějších důvodů, kdy se rozpadají vztahy.
Z počátku jsou lidé zamilovaní a šťastní. Pohupují se na vlnách euforie. Jenže tato zamilovanost zhruba po půl roce až 2 letech vyprchá. Zjišťujete, jaký váš partner skutečně je a vztah vás přestává bavit. Fyzická přitažlivost je ta tam a vy si připadáte, jako byste žili s kamarádem, ne s partnerem. Navíc na sobě začínáte vidět chyby a ve vztahu se nudíte.
Někdy máme tendence lásku zaměňovat za chtíč. A na tom pak stavět při hledání životního partnera. Potkali jste v klubu úžasnou ženu nebo okouzlujícího muže? Zamilovali jste se a začali jste spolu žít? Proč je vztah z počátku tak šťavnatý a zalitý sluncem? Protože se v člověku uvolňuje hormon fenylethylamin. Produkuje se v limbickém systému mozku. Jde o část, která je zodpovědná za emoce. Tento hormon v člověku vyvolává podobně slastné účinky jako například pervitin, a proto se říká, že mají zamilovaní lidé růžové brýle nebo že jsou opilí láskou.
Zhruba do dvou let se však tento hormon z těla odplaví a vy začnete svůj protějšek vidět reálně. Všimnete si jeho chyb, začnete si vzájemně vadit, nemůžete se shodnout a ve vztahu se začnou objevovat hádky.
Naši předci na to měli recept a to velmi účinný. Naše moderní doba ho bohužel odmítá. Samotné kouzlo tkví v tom, že pokud se lidé do sebe zamilují, přitahují jeden druhého, randí spolu, tak se v těle rozlévá hormon zamilovanosti – fenyl ethyl amin, který člověku brání vidět realitu. Pokud toužíte po tom vidět realitu co nejdříve, tak je nutné, aby tento hormon odezněl. Jak toho lze dosáhnout? Jednoduše tím, že člověk nezačne žádný intimní kontakt s danou osobou (maximálně držet se za ruce, obejmout), jakmile však dojde k sexu, tento hormon se v lidském těle drží 1-2 roky a po tuhle dobu člověk nevidí, s kým skutečně je. Po dvou letech začne docházet k hádkám, konfliktům, protože se lidem otevírají oči. Ale naopak, pokud si dají lidé načas, nedojde po dobu měsíce i více měsíců k žádnému sexu mezi nimi, tak začne hladina tohoto hormonu. A zhruba po měsíci a déle začnete vidět svůj protějšek i s tím, co se vám na něm nelíbí. Je to jako když jsme všichni chodili do základní školy a do třídy přišel nový spolužák/spolužačka, který se nám líbil a protože jsme byli pouze spolužáci a teprve za ZŠ, tak samozřejmě k ničemu nedocházelo a zhruba po měsíci se nám daná osoba přestala líbit, neboť jsme ji postupem času více a více poznávali a její charakter nás začal odpuzovat. A takto si může člověk ušetřit hodně času v životě. Naši předci to měli zvládnuté a proto často vidíme staré páry, kteří jsou spolu celý život a milují jeden druhého.
Proč vztahy založené pouze na tom, že se jeden druhému líbí, končí tak brzy? Protože vedle sebe máte někoho, kdo k vám nepasuje. V celé té uspěchanosti jste ho totiž nestihli pořádně poznat. Představte si puzzle. Jednotlivé kousky musíte otáčet, dobře si je prohlédnout a zkoušet, zda pasují k dalšímu dílku. Puzzle nelze složit se zavázanýma očima.
Hormonu fenylethylaminu snáze podléhají lidé, kteří jsou:
Tento hormon se u nich spouští velice často a téměř s kýmkoliv. Navíc se postupem času může spouštět směrem k více lidem. Z toho je tedy jasné, že se nejedná o pravou lásku, ale skutečně o opojení hormony.
Citové nenasycení se nejčastěji objevuje u těch, kteří v dětství strádali. V dnešní uspěchané době se na žebříček hodnot staví hlavně ego. Když jsou rodiče zaneprázdnění, na děti jim nezbývá čas a ty většinu času tráví s mobilem nebo tabletem v ruce, chybí jim pak kontakt a blízkost. Citově strádají a hledají kontakt u druhých lidí. V dospělosti jsou pak schopni být ve vztahu prakticky s kýmkoliv. Podřizují se i tomu, co jim nevyhovuje, protože čekají, že jim partner jejich citovou vyprahlost doplní (dosytí). Jakmile však ze vztahu vyprchá zamilovanost, zjišťují, že jim partner vlastně nevyhovuje.
Druhou skupinou jsou pak děti, kterým se rodiče věnují až příliš. Dávají je na různé kroužky, chtějí, aby byly vzdělané a aby vynikaly. Někdy mají ambice, aby jejich dítě bylo zkrátka nejlepší. Je jejich chloubou.
I v tomto případě však mezi dětmi a rodiči chybí blízkost, tradice a vřelost. Namísto nich se vyzdvihuje a posiluje egoismus a pýcha. Děti pak strádají, protože tyto rodinné hodnoty nepoznaly.
Jak vzniká láska? Aby vznikla opravdová láska, musíte druhého dobře poznat. A to chce čas, během kterého se buduje důvěra. Celá „akce“ trvá několik měsíců, někdy dokonce i roků.
Jestliže je vám dotyčný blízký a sympatický i po tom, co vyprchal hormon zamilovanosti, jste na dobré cestě. Po hormonu zamilovanosti totiž na řadu přichází jiná látka. Říká se jí oxytocin. Pomáhá mezi partnery vytvářet hlubší pouto. Jde o hormon důvěry a lásky.
Vybudování zdravého vztahu stojí na partnerství. Jak najít „toho pravého“?
Abyste dokázali najít protějšek, o který se můžete opřít, je důležité být nezávislí na okolí a také se umět zdravě vymezit. Nemusíte se lidem přizpůsobovat jen proto, že někoho potřebujete. Je dobré mít zdravou sebedůvěru a umět říct ne.
Pokud víte, co máte a nemáte rádi, a pokud víte, co od života chcete, nepotřebujete se o nikoho opírat, tak nastává připravenost začít hledat člověka, který bude mít podobné životní hodnoty jako vy. Cítíte, že potřebujete pomoct s poznáváním sebe sama? Může vám pomoct i šikovný terapeut, který se stane vaším průvodcem na cestě za sebou samým.
Autorka: Mgr. Petra Jonášová