Terapie online Tulsia

Pastucha (2011) uvádí, že slovo obezita je odvozeno z latinského obesus, které znamená dobře živený, tučný. Obezita nevyjadřuje nadměrnou hmotnost, ale nadměrné množství tukové tkáně.

1. Dahlke (2023) popisuje obezitu z psychosomatického hlediska jako vnější plnost místo vnitřního naplnění. Hledání lásky pozornosti a bezpečí, strava se stává náhradním upokojením absence duševních potřeb. Zmiňuje, že si jedinec vytváří ochrannou vrstvu proti okolí, ve kterém není láska, dochází k izolaci od okolí a stažení se do niterného světa. Uvádí, že tuk je izolant a nemůže navenek ztratit teplo, dovnitř však žádné teplo není propuštěno. Dle jeho názoru se jedná o podvědomé přáním být ponechán ve svém prostředí, ochranném hradě. Schovávání se za zdmi, strach z dalšího zranění.
2. P. Röhr (2015) uvádí, že jídlo slouží jako uklidňující a tišící prostředek. Ve své knize hovoří o výrazu binge – eating, což je název pro konzumaci jídla za účelem dosáhnout částečného otupění. Je názoru, že jídlo má omamné účinky a může dojít k závislosti na jídle.

K chorobné závislosti se lidé obvykle dopracují skrz závislost na jídle. Člověk ztrácí kontrolu nad konzumací jídla a vytrácí se pocit sytosti.

Příčiny

Jedním z hlavních psychologických faktorů spojených s výskytem dětské obezity je emoční přejídání. Děti, které mají problémy s emocionálním vyrovnáním, mohou hledat útěchu v jídle. Konzumace kalorických potravin a sladkostí může být pro nějaký způsob, jak se zbavit stresu nebo negativních pocitů. Takové chování může vést k nadměrnému příjmu potravy a následnému přibývání na váze (Obezita v ČR i ve světě, cit. 2010-03-13).

Nejčastější příčiny jsou:

• Stres: Děti, které zažívají chronický stres nebo úzkost, se mohou obrátit na jídlo jako na mechanismus zvládání, což vede k přejídání a přibývání na váze.
• Trauma: Jedinci, kteří prožili trauma, jako je fyzické nebo emocionální týrání, si mohou vyvinout nezdravé stravovací návyky jako způsob, jak se vyrovnat se svými emocemi, což vede k obezitě. Lisa, Kňourková a Drozdová (1990).

Bessel van der Kolk (2021) uvádí, že u traumatizovaných osob dochází k vnitřní otupělosti. Vzpomínky na bezmoc se uchovávají ve formě svalového napětí, nebo pocitech dezintegrace v dotčených částech těla. Například v urogenitálním traktu u obětí sexuálního zneužívání. Životy traumatizovaných osob bývají ovládány soubojem s nežádoucími smyslovými zážitky a jejich potlačením. Většina obětí se podvědomě sebeotupuje, například přejídáním a přibývají díky tomu na váze. Většina traumatizovaných osob se snaží otupit své nesnesitelné stavy užíváním návykových látek, přejídáním, vyhledáváním adrenalínu. Někdo se například řeže, jiní vytvářejí konflikty, aby získali falešný pocit kontroly a další své nepříjemné emoce zajídají.

• Deprese: Děti, které trpí depresí, mohou zaznamenat změny chuti k jídlu a mohou se obrátit na jídlo pro pohodlí, což vede k přibývání na váze.
• Nízké sebevědomí: Dorostenci s nízkým sebevědomím mohou používat jídlo jako způsob, jak se cítit lépe, což vede k přejídání a obezitě.
• Zdravotní stavy: Některé zdravotní stavy, jako jsou poruchy štítné žlázy nebo hormonální nerovnováha, mohou přispívat k obezitě u dětí. Tyto stavy mohou mít psychologické složky, které mohou zhoršit přírůstek hmotnosti. (Středa, 2009).
• Léky: Léky, jako jsou některá antidepresiva nebo antipsychotika, mohou vést k přibývání na váze u dětí jako vedlejší účinek, který může ovlivnit jejich duševní zdraví a pohodu.

Je důležité, aby rodiče a pečující osoby řešili jakékoli základní psychologické problémy, které mohou přispívat k obezitě dítěte, a v případě potřeby vyhledali odbornou pomoc. Řešením základních příčin mohou děti získat nezbytnou podporu a vedení, aby si udržely zdravou váhu a celkovou pohodu.

Psychoterapie

Psychoterapie může pomoci dětem porozumět jejich emocím spojeným s jídlem a naučit se zvládat stres a negativní pocity jinak než prostřednictvím přejídání. Dětem může být také pomáháno rozpoznat a řešit různé emoce, které mohou vést k nezdravým stravovacím návykům. (Fraňková, Dvořáková-Janů, 2003).

Psychoterapie u dětí s obezitou může napomoci k podpoře jejich sebevědomí a sebekontroly. Pomáhá dětem zlepšit zdravé sebeobrazy a naučit se zvládat své chování a emoce. To může přispět k delšímu trvání změn ve stravovacích a cvičebních návyků k udržení běžné váhy. Může být velmi nápomocná rodinná terapie.

Psychoterapie u dětí s obezitou je komplexní proces, který si vyžaduje spolupráci mezi dítětem, jeho rodinou a odborníky jako jsou psychoterapeuti, dietologové a lékaři. Je důležité, aby byla terapie přizpůsobena individuálním potřebám a specifickým problémům každého dítěte.

1. Dahlke (2023) doporučuje jako řešení obstarat pozornost a odměnu jiným způsobem, než jídlem. Ze svých zkušeností bych doporučila rodičům dávat dítěti více pozornosti, obejmout, naslouchat, dávat najevo, že tu jste pro něho, máte ho rádi a vnímáte ho. Dále Dahlke uvádí doporučení, učit se bránit se jinými způsoby, než tukovou izolací. Na útoky reagovat argumenty, získat ráznost, ducha přítomnost, naučit se bojovat o odměny, které dané osobě přísluší, učit se život přijímat, strávit. Cítit se důležitý, než mít nadváhu, zaujímat prostor, rozšířit oblast svého vlivu, vnitřní naplnění naproti fyzickému.
2. P. Rohr (2015) uvádí, že je třeba nahlédnout do nemoci. Pacientům doporučuje abstinenci, zpočátku se samozřejmě objevují abstinenční příznaky, během toho si tělo zvykne napravidelný příjem stravy, což může dle něho napomoct k ústupu depresí. Rohr se shoduje s Dahlkem v tom, že též tvrdí, že u závislosti na jídle je důležité, aby docházelo k uspokojování skutečných potřeb, to znamená naučit se lépe zvládat konflikty, udržovat vztahy, být milován. Postupem času zneužívání jídla bývá vytřídáno za sexualitu.

V konečném důsledku může psychoterapie hrát klíčovou roli při léčbě dětí trpících obezitou, pomáhá jim nejen změnit stravovací návyky a pohybové aktivity, ale také psychologické faktorů, které ovlivňují chování a postoj dítěte ke zdraví. Proto je důležité při léčbě dětské obezity zohlednit i psychologické aspekty a poskytnout dítěti podporu a pomoci při řešení emocionálních problémů, které mohou souviset s nadbytkem váhy.

• DAHLKE, Rüdiger. Nemoc jako symbol. 2. vydání. V Brně: CPress, 2023. ISBN 978-80-264-4808-2.
• FRAŇKOVÁ, Slávka a DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, Věra. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. Učební texty. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0548-1.
• LISÁ, Lidka; DROZDOVÁ, Věra a KŇOURKOVÁ, Marie. Obezita v dětském věku. Hálkova sbírka pediatrických prací. Praha: Avicenum, 1990. ISBN (Brož.):.
• Obezita v ČR i ve světě [on-line].[ cit. 2010-03-13]. Dostupný na World Wide Web: http://www.obezita.cz/obezita/v-cr-a-ve-svete/
• RÖHR, Heinz-Peter. Závislost: jak jí porozumět a jak ji překonat. Spektrum. Praha: Portál, s.r.o, 2015. ISBN 978-80-262-0927-0.
• PASTUCHA, Dalibor. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4065-2.
• STŘEDA, Leoš. Univerzita hubnutí. 2. vyd. (1. ve www.euroinstitutu.eu). Praha: www.euroinstitut.eu, 2009. ISBN 978-80-87372-00-5.
• VAN DER KOLK, Bessel A. Tělo sčítá rány: jak trauma dopadá na naši mysl i zdraví a jak se z něj léčit. Pod povrchem. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2021. ISBN 978-80-7555-130-6. 

Autor článku: Mgr. Petra Jonášová